Jak jsem byla na přednášce o zdravé „bosé“ chůzi
„Bosé obouvání“ a téma zdravého obouvání se pořád řeší. Lidé se k této problematice vyjadřují jak na sociálních sítích, tak na diskuzních fórech a dalších místech na internetu. Někteří mají o zdravém obouvání jasno a jiní ne. Ani se není čemu divit. Informací na internetu je velká spousta. Jedni tvrdí to a druzí tamto. No a pak aby se v tom někdo vyznal.
Řekla jsem si, že nejlepší zkušenost je vlastní zkušenost a rozhodla jsem se trávit nějaký čas osobním zjišťováním informací o „Bosém obouvání“ a „Bosé chůzi“.
A právě tento článek chci věnovat svému zážitku z přednášky o „Bosé chůzi“.
Jedno nedělní dopoledne jsem se rozhodla navštívit přednášku o „Bosé schůzi“, kterou vedl mnou nazvaný „Bosý muž“. Tento muž se zabývá výukou „Bosé chůze“ a zdravého pohybu. Celá přednáška pro mne byla moc příjemná a v podstatě jsem se mnohé dozvěděla. Navíc jsem se i velice mile pobavila.
Co mě jako první překvapilo bylo to, že jsem čekala přednášku o Barefoot obuvi, ale namísto toho jsme hlavně cvičili chodidla a tělo, což bylo skvělé, protože pohybu není nikdy dost…
„Bosý muž“ nám ukazoval přirozené, jednoduché a hlavně zábavné cviky chodidel, které pomáhají cvičit klenby na nohou. Já sice píši jednoduché, ale pro mnohé ze zúčastněných ty cviky jednoduché nebyly vůbec. A to z jednoho prostého důvodu. Někteří lidé nejsou zvyklí na pohyb.
Vzpomněla jsem si na doporučení lékařů, kteří nám od malička říkají, že bychom měli své nožky cvičit, abychom posilovali klenby na nohou. Správný vývoj chodidel má totiž vliv na celé držení těla. Zdravá chodidla jsou tedy důležitá pro celé tělo.
Došlo mi, že je to stejné jako se vším. Některým lidem se prostě nechce. Nechce se jim věnovat svůj čas a energii pro správný vývoj svého těla. Může to pramenit z nevědomosti, lenosti a nebo i bohužel ze zdravotních důvodů. Zásadní ovšem je, že pokud nepracujeme s čímkoli na svém těle, tak výsledky nikdy nebudou. A stejně tak je tomu i s našimi chodidly.
Pokud nebudeme cvičit ruce, tak také nebudou „správně“ fungovat. Pokud nebudeme cvičit bříško, nohy, záda, ale třeba i paměť, tak nikdy nedosáhneme lepších výsledků.
Třeba já osobně jsem se cviky na přednášce problém neměla. Nejspíše díky tomu, že pravidelně cvičím jógu, při které jsem bosa a v rámci cvičení mám aktivní chodidla, která musí držet své posazení na zemi (jinak bych spadla). Ale u některých zúčastněných to tak nebylo. Se cviky měli opravdu problém.
„Bosý muž“ nám tedy celou přednášku ukazoval, jak správně cvičit chodidla formou spousty zábavných cviků. Jeden se podobal například klasickým kachničkám. Nakonec nás dokonce vzal ven, abychom se proběhli boso po trávě. A to bylo super!
Větší legraci jsem si dlouho neužila.
Co mě překvapilo, bylo to, že sám „Bosý muž“ měl svá chodidla velice vycvičená. Měl hodně rozšířené prsty, jeho nožní klenba se vůbec nedotýkala země a nárty měl přímo vysoké. Jeho chodidla mi připomínala chodidla od afričanů, kteří chodí boso, protože nemají penízky na boty. A i oni si vyrábí vlastnoručně „obuv“ (třeba z pneumatik), protože si tím svá chodidla chrání od horké půdy a případného poranění.
Nakonec i on sám přiznal, že díky nadměrnému cvičení nohou se už ani nevejde do Bosých bot, a že mu kvůli přetížení praskly nárty na obou nohou.
A pro mě bylo v tu chvíli jasno. Všeho moc škodí.
Bosá chůze i cvičení nohou je velice příjemná a každý by si na sebe měl udělat čas a svým chodidlům se věnovat.
Ale řešit to extrémním způsobem, zahodit boty, střevíčky, sandálky a udělat si z Evropy Afriku pro nás není přirozené.
Pro mě osobně by zahodit boty znamenalo mít opičí nožky. A to nechci. Stejně tak, jako jsem nechtěla mít po každodenním cvičení na břiše vánočku.
Prostě všeho s rozumem…
Krom toho… Mít krásné boty, ve kterých je mi dobře… Je prostě PECKA!
A tak přeji všem jen samé správné kroky v oblasti zdravé chůze i obouvání. Já mám v té své jasno.
Autor: Veronika Sluníčková